5 mýtů o výuce elektronických klávesových nástrojů (EKN)

na základních uměleckých školách

Jste pedagogem na ZUŠ? Jak to máte s EKN na vaší škole?

Možná už jste někdy slyšeli, že hrát na elektronické klávesy je velmi jednoduché.

Hraje to samo. Jen spustíte jeden čudlík nebo pár tlačítek a hotovo.

Jo, a je to „mrtvý“ nástroj. Nejde na něm totiž tvořit dynamika a pracovat s tónem.

A ještě jedna klasika: učit tento nástroj může přece každý!

Pedagogové, kteří se tomuto nástroji věnují spoustu let, vědí své. Pak jsou tu učitelé, co nástroj odsuzují. Často klávesy dehonestují i samotní ředitelé škol, i když jej na škole nakonec trpí. Protože je o ně prostě zájem, a tak přináší finance. Kde je tedy pravda?

Elektronické klávesové nástroje (EKN) patří mezi nejmladší nástroje, které se na ZUŠ vyučují. Donedávna nebylo jasné, jak k nim vlastně přistupovat, jak je učit, neexistovala vůbec žádná metodika. Každý pedagog, který se do výuky EKN pustil, si tvořil doslova cosi na koleni a byl na všem sám. O soutěži MŠMT jsme si mohli nechat jen zdát. Trvalo dlouhá léta, než byl nástroj vzat na milost. I proto vzniklo několik mýtů, které vám tu nastíním.

MÝTUS 1 / „Propozice Soutěže MŠMT pro EKN jsou šílené a nikdo se v nich nevyzná“

Připadá vám, že podmínky české soutěže EKN jsou náročnější než kvantová fyzika? Jsou přehnané, nejasné, nemáte tušení, jak a na co žáky vlastně připravit? Celý ten bodovací systém je podle vás nesmysl a všechny ostatní obory to mají jednodušší?

Mají i nemají. Celý bodový systém soutěže EKN vznikal několik let. Není to výmysl ani jednoho člověka ani jednoho dne. Klávesy mají spoustu specifik a všechny je třeba brát v potaz.

1/ Soutěžící musí předvést hru na technické (hráčské) úrovni své kategorie. A to znamená nejen umět hrát, ale také cítit rytmus, správně frázovat atd. Vlastně vše, co musí umět hrát žáci v jakémkoli jiném oboru, např. klavíru. Mimochodem k tomu patří i hra s dynamikou úhozu.

2/ Stejně jako u jiných nástrojových skupin i tady je důležitý výběr repertoáru. Technická obtížnost v dané kategorii, stylová rozmanitost a pestrost. Není vždy jednoduché, obzvlášť v dnešní době, takový repertoár, který by byl pro porotu zajímavý, s dětmi připravit.

3/ Ještě jedno z kritérií je společné s ostatními nástroji. A to je celkový umělecký dojem. Porota zde hodnotí muzikálnost a hudební projev, originalitu interpreta a jeho uměleckého výkonu, ale také třeba kreativitu. Což už je příznačné právě pro klávesy.

4/ Dalším bodem již vyloženě specifickým pro EKN je práce s nástrojem v reálném čase. Tady je velmi důležité, aby porota viděla, že žák je doslova spjatý s nástrojem, přesně ví, kam sáhnout, co kdy udělat, celková jistota v ovládání funkcí. Občas si někdo myslí, že je to o co největším přepnutí funkcí a vystřídání co největšího počtu rejstříků apod. Ale není to tak. Celý repertoár musí vyznít kompaktně a dávat smysl po všech stránkách.

5/ A je ještě jedno kritérium charakteristické pro elektronické klávesy. A tím je stylovost interpretace. Tady porota sleduje vhodnost aranží skladeb. Jestli spolu korespondují vybrané zvuky a styly a s tím související správné frázování nebo třeba volba režimu automatického doprovodu. Znovu je tu důležitá nejen každá ze skladeb samostatně, ale komplexnost celého soutěžního repertoáru.

Když to shrneme, vlastně jen dva body jsou specifikem kláves. Ostatní na soutěžích najdeme i u jiných nástrojů. Celý bodový systém EKN je jen o tom, se o téma zajímat a snažit se mu porozumět. Pak zjistíte, že na tom zase tak nic složitého není. Hlavní je znát nástroj a jaké jsou jeho možnosti.

Kde tedy můžete sebe i své žáky na soutěž EKN připravit?

Například v Kurzu EKN se mimo jiná témata, zabýváme také komplexní přípravou na soutěže.

A proč se na soutěž připravovat již nyní, když se koná až v dalším školním roce?

Není na to ještě spousta času?

Věřte mi, že není!

Pokud chcete žáka připravit kvalitně tak, aby měl šanci dojít třeba až do ústředního kola, je třeba se o všechna specifika soutěže EKN zajímat daleko dříve než až v září daného soutěžního roku.

Můžete mu totiž zadat repertoár již letos tak, aby jej pomalu na ten další soutěžní připravoval po technické stránce a také po stránce ovládání nástroje.

Ovládání nástroje a to, že porota vidí, jak je soutěžící spjatý se svým nástrojem a je si funkcemi naprosto jistý, je hodně důležitý aspekt.

Těchto různých aspektů je tam několik. A ty je třeba znát a pracovat s nimi dlouhodobě.

A i kdybyste neměli momentálně žáka na soutěž, je dobré to vše znát do budoucna. Nikdy nevíte.

Mimochodem věděli jste, že na Slovensku se každý rok koná soutěž EKN, které se mohou účastnit i ZUŠ z naší republiky?

Propozice mají velmi podobné a z vlastní zkušenosti vím, že účast je velkou inspirací.

V Klubu klávesáků, který je jedním z bonusů kurzu, najdete rozhovor s Martinem Ďurišem, který vám v něm celou soutěž v Považské Bystrici představí.

Těžký život porotce

Za svou kariéru jsem mnohokrát byla v roli pedagoga, jenž měl žáky na soutěži. Na těch nižších úrovních (okresní, krajské), ale mnohokrát i na těch nejvyšších (státní i mezinárodní). Jednou dokonce až v dalekém Estonsku. Ale to by bylo na jiné vyprávění.

Mnohokrát jsme se studenty dostali diplom za účast, čestná uznání, ale i 2. či 3. místa a několikrát místa první či dokonce absolutní vítězství. A vždy jsem ze soutěže odjížděla s pocitem, že to mělo význam, protože jsem tam načerpala spoustu inspirace do další práce s nástrojem.

A několikrát jsem také měla tu čest být v porotě. Věřte, že to vůbec není jednoduché. Sedět tam, vyposlechnout např.  za 3 dny něco málo přes 100 soutěžících, pořád se absolutně soustředit a správně se rozhodovat. A co je také hodně důležité? Za svým rozhodnutím si stát! A umět rozhořčenému kolegovi, který si stěžuje, že jste dali o bod méně než ostatní, vysvětlit své stanovisko.

I na porotcování je důležité se připravit. Zaprvé musíte absolutně znát nástroj a jeho možnosti. A nejen jeden nebo jednu značku. Každý soutěžící hraje na jiné klávesy – Yamaha, Korg, Roland, Nord, Casia nebo jiné a vy musíte vědět, jaké ty nástroje vlastně mají možnosti. Nemůžete soudit, že něco soutěžící nepoužívá, když to ten nástroj prostě neumí.

Budete porotci „jen“ ve školním či okresním kole? I tak je třeba znát možnosti nástroje a všechna bodovací kritéria soutěže EKN.

Abych trošku odlehčila toto ožehavé téma, které mnohdy vyvolává velké diskuze, přikládám hlášky porotců, které jsem během svého porotcování sesbírala. Berte je samozřejmě s humorem.

Proč klavírista nikdy neuspěje na soutěži EKN?

Možná ještě jeden mýtus, který patří pod téma soutěže, bych tu ráda zmínila. A to jsou klavíristé na soutěžích EKN.

Jestli jste někdy byli na soutěži MŠMT v klavíru, tak asi víte, že tato soutěž je poměrně masakr. Nenapadá mě prostě jiné slovo, tak se omlouvám za tento možná tvrdý výraz. A tak spoustu učitelů klavíru nabylo přesvědčení, že se jejich méně zdatný žák tedy může zúčastnit alespoň soutěže EKN. Vezmeme si digitální piano, foukneme tam pár zvuků, ať „se vlk nažere a koza zůstane celá“ a je to. Ti klávesáci přece vůbec neumí hrát, tak to vyhrajeme hráčskou technikou.

Jo kolikrát už jsem toto v praxi zažila. A také pak to překvapení, když na soutěži EKN neuspěli.

Tak zaprvé je jednou ze základních podmínek soutěže EKN hra s ACMP, což znamená hra s akordy. Ano, porotce chce vidět alespoň jednu ze skladeb kompletně s akordickým doprovodem (tedy style) a žák viditelně hraje celou skladbu v levé ruce s akordy.

Zdatný klávesák by tady mohl namítnout, že hrát akordy se dá i v pravé ruce a v levé melodie. Ano, slouží k tomu speciální funkce – Chord Detection Area (Upper).

Jak vymyslet skladbu s akordy hlavně v těch nejvyšších kategoriích je někdy opravdu oříšek. Ale to je jiné téma.

U klavíristů na soutěži EKN je ještě jeden zásadní problém. Soutěžící totiž musí ukázat práci s nástrojem a zajímavou aranž skladeb, které má v programu. Je asi jasné, že na digitálním pianu toho opravdu moc neukáže. I kdyby učitel žáka posadil k vhodnému nástroji pár týdnů před soutěží, nikdy nebude ovládat všechny prvky a funkce nástroje tak v pohodě, jako dítě, které na klávesy cvičí každou hodinu v ZUŠ a pak i doma. O jiné klaviatuře ani nemluvím. Ale to je téma jiného bodu těchto mýtů.

MÝTUS 2/ „Moji žáci nemají doma kvalitní nástroj, a proto ani já nemám ambice jít na nějakou soutěž“

Tento mýtus souvisí se soutěžemi, ale obstojí i sám o sobě.

Proč bychom měli umět pracovat s nástrojem a jeho možnostmi jen kvůli soutěži? Naši žáci a diváci na koncertech si nezaslouží slyšet kvalitní výkony? I na obyčejných třídních přehrávkách můžeme ukázat, co vše EKN umí, jak se dá pracovat se zvukem, se styly, vytvořit nádherné aranže, ať už budou jako podle originálu či úplně jiné.

Proč bychom nemohli mít ve třídě kvalitní nástroj a umět s ním pracovat, i když nechodíme na soutěže? Ať už z důvodu, že zrovna nemáme dobrého žáka nebo prostě nechceme soutěžit.

I méně nadané děti tak můžeme navnadit a začne je to bavit, než když budou jen přehrávat cosi „jako na klavír“. Protože pokud žák nehraje na akustický klavír, tak to prostě vždy bude jen „jako“. Elektronické klávesy prostě nejsou jen náhražka klavíru. Je to absolutně svébytný nástroj, který má svá specifika.

A my je jakožto pedagogové musíme znát. Musíme umět nástroj ovládat, znát jeho možnosti a pak to teprve můžeme učit děti. Z vlastní zkušenosti vím, že když pracujeme s nástrojem na hodině, děláme aranže, měníme zvuky, používáme různé efekty, pedál na přepínání funkcí atd., žáci se to velmi rychle sami naučí. A pak už po nějaké době pracují s nástrojem sami.

Že doma ten stejný nástroj nemají? Jasně, že rodiče na začátku studia koupí ten nejlevnější nástroj na trhu, protože prostě neví, jestli u toho dítě zůstane. Však také malé děti nebudou aranžovat skladby sami. Bude tam ten pedagog.

Ale uvidí tu práci, uslyší ten rozdíl, jak to zní doma a jak ve škole. A také to pak uvidí rodiče, případně prarodiče na koncertech nebo prvních soutěžích. Ty možnosti, ty zvuky, přepínání pedálem atd. A sami se vás začnou ptát, kolik takový nástroj stojí a začnou minimálně uvažovat o koupi vyšší verze nástroje. A to je základ.

Pak už není takový problém doporučit jim např. Yamahu SX700 nebo třeba o třídu nižší SX600 nebo nějaké PSR S, které seženou i za 10–15 tis. Nebo adekvátní nástroj jiné značky, pokud zrovna neholdujete Yamaze.

Začátek je ale u vás pedagogů. A jasně, že to nebudou všichni ve třídě a je to otázka i několika let. Ale je to začátek.

MÝTUS 3/ „Hrát na elektronické klávesy je velmi jednoduché, vlastně to hraje samo – stačí zmáčknout jeden čudlík“

A víte, že elektronické klávesy musíte zapnout do elektrické sítě?

Na to, aby vám klávesy hrály samy, potřebujete nástroj nejdříve zapnout do zásuvky, a pak zmáčknout alespoň dva čudlíky. Jeden pro power – zapnutí nástroje a druhý, kterým spustíte nějaký již nahraný soubor. 😉 Že je to přece naprosto jasné?

No, už jsem zažila telefonát jedné paní učitelky, které nefungovaly klávesy ve třídě. A po dlouhém pátrání jsme zjistily, že je jednoduše nemá zapnuté v zásuvce. 😁 A najít to přehrávání souboru také není vždy tak jasné, jak to na první pohled vypadá.

A ano. Elektronické klávesy lze využít i jako přehrávač Audia – MP3 či WAV nebo třeba MIDI souborů. Záleží na možnostech nástroje. Stejně tak do těchto formátů můžete svoji hru nahrát do záznamu. I tak lze nástroj využít a je to v mnoha případech velmi dobrá pomůcka jak při výuce, tak při hře třeba na koncertě. Ať už jako podklad k naší hře nebo třeba zpěvákům apod.

Nicméně toho nástroj, a to i v těch nižších řadách, umí daleko více. Aby to nějak hrálo, musí hráč zaprvé umět hrát. A to velmi často téměř na úrovni klavíristů. Jenže tím to zdaleka nekončí. Také se musí vyznat v daném nástroji, znát jeho možnosti, umět ovládat všechny funkce (nebo alespoň nejdůležitější většinu).

Je důležité vědět, jak nastavit rejstříky, jak je vrstvit (zní 2 – 3 zvuky společně), jak zvuk dál v editu upravit, pokud jej potřebujete třeba zjemnit či naopak zostřit, nastavit jinou oktávu, sílu, nějaký efekt, ať už přímo v daném voice nebo třeba v knobu, páčce či kolečku. Důležité je pak tyto změny uložit a umět s nimi dál pracovat třeba v Registration Memory.

Každý nástroj má také spoustu přednastavených stylů. Nicméně i s těmi se dá dál pracovat. Je možné ve stylu změnit rejstříky jednotlivých kanálů, kanály úplně vypnout, vyměnit za jiný z jiného stylu (kombinovat styly) nebo si nahrát jeden svůj kanál podle potřeby, a dokonce lze vytvořit svůj vlastní styl kompletně od začátku krok za krokem. Vytvořit vlastní styl můžete v nástroji, ale také i v počítačových programech.

Používat můžeme Multi Pady, a synchronizovat kombinace právě Multi Padů se styly či MIDI nebo klidně vše najednou.

Používat lze 2 pedály, a to nejen na sustein, ale i přepínání různých funkcí, včetně třeba registrací nebo třeba na hraní živých bicí.

Funkcí, možností a jejich kombinací nabízí elektronické klávesy neskutečně mnoho. A je škoda, že mnohdy lidé, co nemají o těchto aspektech nástroje ani ponětí, rádi tento nástroj odsuzují, aniž by se zajímali, kde je pravda.

Klávesy jsou náhražka klavíru?

Tak za jistých okolností a pokud na ně klavírista dokáže dobře zahrát a netrefí ho při tom, proč ne. 😁 Nicméně existuje spoustu jiných možností, na které lze hrát klavírní skladby. Např. digitální piana, stage piana nebo některé syntezátory (to jsme ještě úplně jinde) s vyváženou klaviaturou, která se alespoň částečně podobá té klavírní. Hrát klasické skladby na klávesy (myšleno workstationy a keyboardy), kde hráč mnohdy nemá k dispozici 88 kláves a bojuje tak s oktávami, ale hlavně s technikou úhozu, je podle mého názoru prostě nesmysl.

Elektronické klávesy byly stvořeny k jiným účelům. Běžná klaviatura workstationů mívá většinou 61 kláves, keyboardy také. Ty jsou však na rozdíl od třeba stage piana určeny právě k práci s nástrojem. K využívání různých funkcí, kdy si hráč vytváří vlastní aranže skladeb. Aranže jsou pak úplně jinou samostatnou kapitolou tohoto nástroje.

Názory na aranžování skladeb na EKN jsou různé. Někdo rád napodobuje přesné znění skladby, skoro jako by ji hrála původní kapela. Řekněme si ale na rovinu, že to nikdy nebude znít stejně. Jiní rádi skladbu naprosto přearanžují do úplně jiné podoby, třeba i naprosto jiného stylu než původní znění. Co je dobře? Dobře je obojí, pokud zachováme správnou stylistiku hry a výsledný produkt je vkusný a dává smysl po všech stránkách.

Nemáte tušení, jak se k aranžím postavit? Potřebujete občas inspiraci či radu?

V Kurzu EKN se aranžím se věnujeme prakticky. Vaším úkolem je zpracovat aranž zadané skladby a společně si pak jednotlivé nahrávky zanalyzujeme. Základním pravidlem je, že nic není špatně a každý používá prvky, které již zná a umí s nimi pracovat. Navíc skladbu nemusíte hrát vy, pokud se na to necítíte. Cvičit ji můžete se žákem nebo žáky, případně s kolegou nebo třeba ve vaší komorní hře apod. a na záznamu nemusí být obličej, stačí ruce. Jde o to, jít do praxe a cílem je inspirace, neřešíme techniku hraní, chyby apod.

V rámci Klubu klávesáků pak máme každý měsíc Metodické okénko, kde můžete zkonzultovat vaši aranž jakékoli skladby, na které zrovna se žáky pracujete.

EKN je „mrtvý“ nástroj a nelze na něm pracovat s dynamikou?

Tak toto tvrzení je naprosto absurdní a je výplodem lidí, kteří si o tomto nástroji nikdy nic nezjistili.

Klaviatura elektronických kláves dynamiku úhozu má. Tedy samozřejmě ty vyšší řady nástroje (E, PSR, SX u Yamahy). Používá se však jinak než u klavíru. Jenže to musí hráč či pedagog vědět.

Jsou situace, kdy je i lepší dynamiku úhozu úplně vypnout. Například děti začátečníci (předškoláci) s malinkou ručičkou. Tady velmi záleží na vyspělosti dítěte a jeho chápání postavení ruky na klaviatuře. Pak také při hře akordů (ACMP), kdy se hraje daleko příjemněji a není to mnohdy nutnost.

S dynamikou úhozu se naopak dá velmi dobře pracovat, pokud potřebujeme při vrstvení zvuků, aby nám některý z rejstříků zněl jemně a druhý silněji a pak najednou oba ostře a nemáme třeba časový prostor přepnout registraci. Je však žádoucí, aby v tomto případě byl hráč již vyspělejší a měl zkušenosti s různými typy klaviatur. Bude se mu tak lépe chápat, jak dynamiku úhozu používat.

Je tedy dobré pracovat se žáky na hodinách nejen na workstationech či keyboardech, ale také mít ve třídě např. stage piano apod. Tyto nástroje pak můžete propojovat přes MIDI kabely (samozřejmě musí oba nástroje tuto možnost mít) a rázem máte ještě dalších x možností, jak s nástroji společně kreativně tvořit.

MÝTUS 4 / „Elektronické klávesy může učit každý“

Stačí mít vystudovaný jakýkoli nástroj na konzervatoři, kdy má student 2 – 3 roky obligátní klavír a už je kvalifikovaný učit klávesy na ZUŠ. Učitel nemá dost žáků na svůj nástroj, tak do úvazku dostane EKN. Protože o ty je prostě velký zájem. Proč, to je na jiný článek. Toto bohužel bývá velmi častá praxe, ale velký omyl.

Valná většina pedagogů totiž stojí před tímto úkolem a vůbec neví, jak k tomu přistoupit. A tak vyučuje klávesy právě „jako na klavír“. Neumí s nástrojem vůbec pracovat, nezná nic z jejich možností. Učí tak nějak intuitivně a možná jednou za čas zapne i nějakou tu funkci.

Občas také vyrazí na seminář, pokud mu to tedy vedení školy vůbec nabídne a zaplatí, případně on sám má o to zájem. Tam si to vyposlechne, což je určitě skvělé. Ale nic z toho si většinou nevyzkouší ihned v praxi. Nebo možná i vyzkouší, ale stejně si často pak neví při samotné výuce rady. Nemá kolem sebe kolegy či někoho, kdo by pomohl, když něco nefunguje apod.

A velmi často nemá kolem jiné možnosti inspirace. Jak s nástrojem pracovat, jak aranžovat, co všechno lze nastavit a hlavně jak to udělat. O metodice EKN nikdy neslyšel a nemá tušení, jaké noty by měl vlastně těm dětem dávat. Nemá přehled o notové literatuře pro EKN, o školách pro začátečníky na tento nástroj a starším ročníkům dává jen noty klavírní.

Tak schválně, kdo z vás se v tom teď našel?

Myslím, že my všichni. Všichni jsme takto začínali. I já.

Naštěstí máme v republice několik osobností, které se elektronickým klávesám věnují naplno a víc než 25 let nám předávají své zkušenosti. A tak jsem měla tu možnost, učit se od těch nejlepších. Navíc v roce 2013 otevřela plzeňská konzervatoř tento obor a my konečně máme možnost jej studovat a mít aprobaci. O rok později byl obor EKN otevřen i na teplické konzervatoři.

Samozřejmě, ne pro všechny je možné jít studovat dálkově další obor na konzervatoř, obzvlášť pokud má pedagog rodinu a ještě malé děti. Navíc já sama říkám, a to jsem, tento obor jako druhý (kromě akordeonu) vystudovala, že konzervatoř vás nepřipraví na samotnou práci s dětmi a nepřipraví vás na soutěže. Tím si musíte projít sami v praxi. 

Další, podle mě důležitý aspekt, je pak komunita klávesáků. Účastnit se seminářů a všech vzdělávacích akcí, soutěží a přehlídek. Tzn. nesedět jen ve své třídě. Komunikovat mezi sebou, mluvit o problémech a možnostech, jak náš obor dál rozvíjet, zajímat se o novinky atd. A je jedno, jestli prezenčně nebo online formou. Hlavně tam být. 

A hlavně, když ovládá nástroj učitel a ukazuje všechny ty možnosti svým žákům, pak i oni mají větší motivaci nejen u nástroje zůstat, ale třeba i pak tento obor jít studovat. A jak už jsem jednou psala výše, začátek je prostě u nás pedagogů.

MÝTUS 5 / „Nemám čas a energii na to se vzdělávat“, případně „Je mi hloupé se zeptat“

Toto možná nejsou tak úplně mýty, jako spíše velmi časté výmluvy pedagogů.

Je třeba si však uvědomit, že neučíme nějaký nástroj, ale učíme děti. Obzvlášť v dnešním světě je musíme různě motivovat, ukazovat jim různé možnosti a být stále akční. Jinak nebudou chtít cvičit a nezůstanou u nástroje dlouho.

A dovolím si zde citovat Martinu Krejčí z přednášky v Klubu klávesáků o skupinové výuce EKN: „Když to v hodině baví mě, tak to baví i ty děti“.

Ano, nemůžeme vždy stihnout vše, ale důležité je se posunout vpřed a učit se. Každý alespoň malý krok vpřed je výhoda, která vám změní život. A pak možná i vašim žákům.

A bojíte se zeptat? Máte teď pocit, že tohle všechno už o EKN máte dávno vědět?

Tak vám prozradím základní pravidlo Kurzu EKN a vlastně i Klubu klávesáků: „Hloupá otázka neexistuje!“

Na závěr pro vaši inspiraci namátkou pár krásných referencí aneb co říkají mí kurzisté:

„Kurz mi změnil přístup k výuce. Letošní školní rok bude naprosto o něčem jiném.“

„Do aranžování jsem se zamilovala. Když se naučím nějakou novou funkci, jsem na sebe pyšná. Jednotlivé úkoly mě namotivovaly do další práce.“

„Z počátku jsem měla strach, ale teď mě hodiny moc baví, protože ta práce je velmi kreativní.“

„Původně jsem neměla z EKN úplně radost, ale postupně jsem si k nástroji našla díky tomuto kurzu pozitivní vztah.“

„Ujasnila jsem si, jak by měla vypadat výuka EKN. Potkala jsem spoustu nových lidí, kteří jsou stejně zapálení do hry na klávesy jako já.“

A co říci závěrem?

Možná se vám bude zdát, že celý článek je reklamou na můj kurz.

No, popravdě vlastně částečně ano. A proč?

Protože Kurzům EKN se velmi intenzivně věnuji už od roku 2022 (s myšlenkou pracuji ještě o pár let déle) a nyní běží čtvrtý běh. Každý rok je v kurzu cca 40 pedagogů z celé republiky. Spousta z nich byla ve všech ročnících. A letos se k nám přidávají i kolegové ze Slovenska. Na všechny se vždy moc těším. Tak mi prosím odpusťte moje nadšení. 😁

Samozřejmě se konají i jiné akce, různé semináře. Tedy ať už se přidáte k nám do kurzu či pojedete na jakékoli jiné vzdělávání v oboru EKN, buďte akční, pracujte na sobě a motivujte hlavně sebe, pak své žáčky k další a další práci na tomto skvělém nástroji.