12 inspirací pro červnovou duši učitele ZUŠ:
aneb malé čtení k vaší kávě (či čaji)
6. díl
Zklamání z očekávání: Klidná mysl, i když žák odejde bez rozloučení
Vítám vás u 6. dílu cyklu 12 inspirací pro červnovou duši učitele ZUŠ: aneb malé čtení k vaší kávě (či čaji).
Děkuji, že jste si udělali chvilku jen pro sebe! 🍵🫖
V minulých dílech jsme se věnovali únavě, hledání inspirace, síle nastavení mysli, motivaci, ocenění a také okamžité úlevě od stresu s EFT. Dnes se podíváme na téma, které je pro mnoho z nás na konci školního roku často velmi bolestivé – zklamání z nenaplněných očekávání.
🌞 Asi to znáte. Konec školního roku. Období, které by mělo být naplněno oslavou, radostí z pokroků žáků a hrdostí nad odvedenou prací. Místo toho se ale občas objeví okamžiky, které nás zasáhnou, zanechají pachuť a dokáží nám hodně ublížit na duši, i když jsou na první pohled možná „malicherné“. Jsou to chvíle, kdy se naše pedagogické srdce cítí nedoceněné, naše snaha jako by vyšla nazmar a radost z profese se na chvíli vytratí. Je to nepříjemná realita, se kterou se setkáváme, i když dáváme to nejlepší ze sebe. Žák, o kterého jsme pečovali roky, vložili do něj spoustu energie a emocí, se náhle rozhodne skončit bez vysvětlení, nebo s banální výmluvou.
Také už se vám někdy stalo, že:
🤔 Po absolventském koncertě, do kterého jste vložili všechno své úsilí a čas, si žák jen vezme vysvědčení a odejde bez poděkování či alespoň letmého uznání?
🤔 Máte velké plány na příští rok (např. soutěž), už vidíte žáka, jak roste a rozvíjí se, ale on najednou řekne, že se jich účastnit nechce, protože ho to „nebaví“?
🤔 O odchodu žáka ze školy vám řekne někdo z vedení školy a rodič ani není schopen se přijít rozloučit, natož to říct vám do očí?
🤔 Žák či jeho rodič se bez vašeho vědomí domluví na přestupu k jinému učiteli a vy se to dozvíte jako poslední?
Je to opravdu frustrující a bere nám to motivaci. Je ale naprosto normální tyto pocity prožívat a je důležité si uvědomit, že v tom nejste sami.
Proč máme očekávání a proč bolí, když se nenaplní?
Jako učitelé ZUŠ jsme do své práce zapálení „srdcaři“, což znamená, že do každé hodiny a každého žáka vkládáme nejen své odborné znalosti, ale především obrovskou část sebe sama – své nadšení, vášeň a touhu předat lásku k umění. Právě proto, že naše role přesahuje pouhé předávání informací a stává se posláním, nás nenaplněná očekávání tolik zasahují a mohou se stát zdrojem hlubokého zklamání.
Je to dáno několika důvody:
🩵 Investujeme energii a srdce: Do žáků a jejich uměleckého rozvoje vkládáme nejen čas a znalosti, ale i obrovské množství emocí a vášeň pro hudbu a umění. Přirozeně očekáváme, že se tato investice promění v trvalý zájem a pokroky, které ponesou ovoce i v budoucnu. Vnímáme je téměř jako vlastní „děti“.
🩵 Přirozená lidská potřeba uznání: Je přirozené, že toužíme po tom, aby naše práce měla smysl a aby byla oceněna. Když se nám nedostává hmatatelných projevů vděku nebo žák bez vysvětlení nepokračuje, vnímáme to jako signál, že naše úsilí nebylo dostatečné.
🩵 Naše pedagogická vize a sny: Máme vizi, že žákům předáváme něco tak krásného a cenného, že si toho přece musejí vážit, držet se toho a pokračovat. Představa, že se žák odvrátí, se může jevit jako zpochybnění smyslu naší vlastní mise, což je velmi bolestivé.
🩵 Nevyslovená očekávání: Často naše představy nejsou jasně komunikovány (ani k nám samotným, ani k žákům/rodičům). Vytváříme si „ideální scénáře“, které se pak střetnou s realitou, a vzniká propast mezi naší představou a skutečností.
Tyto situace mohou vést k hořkosti, pocitu nespravedlnosti, často křivdy a velké demotivaci.
Jak s tím pracovat?
Ačkoliv se můžeme cítit bezmocní, když se setkáme s chováním, které nás zklame, pravda je, že nemůžeme ovlivnit chování druhých. Nikdy nemáme kontrolu nad tím, co řekne žák, jak se zachová rodič nebo jaká bude reakce vedení. Můžeme však plně ovlivnit svou reakci na něj a chránit si svou vnitřní pohodu. Tato schopnost mít kontrolu nad vlastními emocemi a myšlenkami je naší největší silou. Jde o to převzít zodpovědnost za své emoce a nenechat se jimi ovládat.

💎 Uvědomění a přijetí emocí: Dovolte si cítit zklamání, smutek nebo frustraci. Je to normální reakce. Netrestejte se za to. Přijetí emocí je prvním krokem k jejich uvolnění. Pro uvědomění negativních pocitů a jejich zpracování funguje skvěle právě technika EFT.

💎 Reinterpretace a přerámování: Zkuste změnit úhel pohledu.
➡️ Místo „skončil, protože jsem selhala“ zkuste „skončil, ale já jsem mu předala lásku k hudbě, která ho bude provázet dál, i když třeba jinou formou. Dala jsem mu skvělý základ, na kterém může stavět.“
➡️ Místo „nepoděkoval, necení si toho“ zkuste „možná to jen neumí projevit, nebo si význam mé práce uvědomí až časem, s odstupem. Soustředím se na žáky a rodiče, kteří mi radost dávají.“

💎 Nastavení realistických očekávání:
➡️ Uvědomte si, že každý žák má svou vlastní cestu, své důvody a své priority. Není to vždy o vašem výkonu nebo o tom, co děláte.
➡️ Očekávejte spíše „dobré chování“ a „snahu“ od žáků, než „věčnou lásku a vděčnost“ nebo pokračování za každou cenu.
➡️ Nenapojujte svůj vlastní pocit úspěchu a naplnění výhradně na vnější projevy uznání. Pamatujte na sílu sebeuznání!

💎 Oslava i malých vítězství: Vědomě se radujte z každého dokončeného školního roku, z každého úspěšného koncertu, z každé pokořené výzvy. Oslavujte i ty nejmenší pokroky žáků a své vlastní. Tyto vnitřní oslavy posilují váš pocit uspokojení, bez ohledu na vnější reakce.

💎 Komunikace a zpětná vazba: Tam, kde je to vhodné, učte žáky, jak se vyjadřovat a poděkovat. Můžete také na konci roku (např. anonymně pomocí dotazníku) požádat o zpětnou vazbu od žáků/rodičů, abyste věděli, co fungovalo a co ne.
Klid a nadhled jsou vaší silou
Konec školního roku může být plný radosti z vašich úspěchů a pokroků žáků, i když se občas objeví drobné stíny z nenaplněných očekávání. Nenechte se jimi stáhnout do spirály hořkosti nebo pocitu selhání. Tyto pocity jsou sice normální, ale neměly by určovat vaše celkové prožívání.
Dovolte si pěstovat vnitřní klid a vážit si své práce, bez ohledu na to, co vám přináší vnější svět a jaké reakce (nebo nereakce) dostáváte. Je to vaše nejcennější investice do sebe a do vaší trvalé radosti z profese. Mějte na paměti, že vaše vnitřní síla a odolnost jsou těmi nejdůležitějšími nástroji, které vás provedou i těmi nejnáročnějšími dny.
Jaký tip na zvládání zklamání z očekávání vás zaujal nejvíce?
Setkali jste se někdy s podobným zklamáním a jak jste ho zvládli?
Podělte se s námi v komentářích pod článkem!
Těším se na vás u dalšího čtení! 🌞
2 komentáøù
Přidat komentář
Czech Keyboard Academy
vznikla pod hlavičkou
Soukromé základní umělecké školy SOLIS s.r.o.
Žižkova tř. 1321/1, 370 01
České Budějovice
IČO: 05409462
Martina Šobová – jednatelka a ředitelka školy
Krásný den,
je pravda, že člověk na konci roku, je trošku vyčerpaný a přemýšlí, co udělal špatně, aby se mohl v dalším roce těmto chybám vyvarovat. Málo kdy si řekneme “ Jsem dobrá zvládla jsem to.“ Spíš si říkáme tohle mohlo být takto nebo jinak. Myslím si, že by tyto dvě věci měli být vyrovnané. To, že si uvědomíme co se nám nepovedlo, se budeme snažit udělat příště lépe a to, že se pochválíme, třeba i sami nám dodá sílu pokračovat v práci, která nás baví.
Zpětná vazba od druhých by měla také být. Někdy se jí člověk dočká od rodičů, kdy přijdou a poděkují, že jste měli s jejich synem trpělivost a někdy přijdou i sami děti. Je to hezký pocit, že člověk vidí, že to co jemu dělá radost, dělá radost i druhým.
Krásný večer!
Mně se,bohužel,stalo,že se žáci odhlásili přes vedení a nebyli schopni se mnou komunikovat a říct mi,proč to takto vyřešili.Byla jsem z toho špatná a hodně mě to demotivovalo v práci!Ale pak jsem si uvědomila,že je tu spousta jiných žáků a rodičů,kteří mou práci oceňuji a mají mě rádi a to mě přesvědčilo o tom,že žádná práce není marná a že se člověk posouvá,když vidí to pozitivní!A když mě žáci po letech potkají,pozdraví a poděkují,tak je to pro mě největší odměna!😍